Nejsem asi jediný fanoušek slovenských LUNATIC GODS, kterého docela zajímalo, co že to Hirax, jeden z hlavních mozků této zavedené skupiny, produkuje s EDITOR. Do poslechu alba „Realita?“ jsem se pustil bez obeznámenosti s předchozí tvorbou této skupiny a na rovinu přiznám, že si absenci znalostí doplňovat nehodlám. Tím nechci hned na úvod vybafnout, že „Realita?“ je špatná deska, ale od prvního poslechu musí být každému jasné, že jediným cílem tohoto CD je pobavit. A tak jsem se pokusil poněkud zapomenout na posuzování a kritiku hudební stránky věci a omezil jsem se na aspekt nenáročných odpočinkových písniček pro odreagování od často emočně vyhrocených starostí běžného života. Ale i tak je nutno brát album „Realita?“ s velkým nadhledem. Materiál si zjevně neklade vysoké (pokud vůbec nějaké) ambice a často vše zachraňuje pouze přesvědčení, že si (z nás) Hirax a jeho parta prostě dělá srandu.

Teď by bylo strašně jednoduché ohodnotit desku laxním konstatováním, že se jedná o povrchní nezajímavou hudbu bez nápadů s texty často hraničícími s trapností. Přestože jsem tento názor teď vlastně vyslovil, nechci se omezit pouze na suché odsuzující prohlášení. Když tedy prozatím taktně opomenu hudební složku, zbývá hledat a doufat alespoň v prvek zábavnosti, vtipnosti a podobně. To že některé skladby do halekavé veselosti sklouzávají je tedy z tohoto pohledu v pořádku, takže ještě doplnit trefnými texty a mohlo by to být. Jenže ouha, slovo vedle slova, perlu nedohledati. To co mě totiž ohledně textů přivádí do stavu nespokojenosti je podivná kombinace hardcorově naštvaného mudrování o sračkovitosti dnešní politiky a společnosti v pro mě nepochopitelné kombinaci s pseudoveselými „pivními“ říkankami. Vše navíc většinou podáno stylem laciných obecných frází připomínajících tvorbu naivních školáků. Věřím, že to prostě nemůže být myšleny zcela vážně, přesto ani jako nadsázka nebo parodie to nefunguje.

„Boj!
tvoj život je boj
Za svojím si stoj
svoju kožu lacno nepredáš
Boj!
tvoj život je boj
Za svojím si stoj
ver mi nikdy neprehráš“

Ať se mi to líbí nebo ne, je na této desce i hudba. Takže se asi sluší alespoň naznačit o jaký že to druh zvukové produkce jde. Těžko hodnotit kvalitu, ta není, ale co se stylu týká, o avizovaném hardcoru bych raději pomlčel. Skladby se nesou asi tak ve dvou poněkud nesourodých rovinách. Jednak něco co by se dalo snad označit jako archaické thrashování, ze kterého vykukuje omšelá podobnost se starými DEBUSTROL (třeba ve skladbě „Skoč!“). Ano, kupodivu ano, a to včetně zvukové stránky (cože? Tohle že je studio Exponent?), neboť se na vás valí hrubě nečistý zvuk hodně podobný tomu, kterým bylo před mnohými léty opatřeno album „Neuropatolog“ od již zmíněných DEBUSTROL. A přičteme-li i často podobný vokální projev včetně barvy hlasu (např. skladba „Neverím“) je to až k neuvěření historická „kvalita“. To je však pouze jedna tvář EDITOR, je tu totiž ještě druhý výraz, který smrdí příbuzenským poměrem halekavých TŘÍ SESTER, kde se veselá punková ukřičenost kloubí s rádoby zábavnými texty s důrazem na slovo rádoby. A těžko se pak dá komentovat kombinace vesele neopunkové kýčovitosti s agitačně vzdornými texty (skladba „Použi päsť!“). Možná jsem moc přísný, ale vážně nechápu, že tohle skupině stačí. No, snad to dokáže nějaké posluchače alespoň pobavit.